V Chomutově se zabavovala auta žadatelům o dávky

Bohulibé, chvályhodné, kvičí stádo ovčanů. Konečně! Tak na ně! Zneužívači dávek! Vyžírky! Socky! A zadky si to vozí ve fárech!

Když se mi narodil syn, bylo to v roce 1995, s mým tehdejším manželem jsme nedosahovali životního minima, ač on pracoval a já měla mateřskou. Bydleli jsme v Ostravě – Vítkovicích. Kdo zná, ví svoje. Náš slušně vybavený byt byl v ostrém kontrastu s byty tamního majoritního etnika (nebyli to „etničtí Češi“). Dávka nám byla zamítnuta, protože jsme prý měli nadstandardně vybavený byt. Konkrétně jim pila krev automatická pračka. Kdybychom prali na valše (v té době ještě papírové pleny byly nekřesťansky drahé), měli bychom nárok. Na konci 20. století.

Dneska se rozčilují nad auty. Já vám nevím, ale když si spočítám, že jízdenka pro dospělého stojí v Ostravě 22 Kč, to máte tam a zpátky 44 Kč, když s sebou vezmete děti i kdyby za skutečnou půlku – no neoplatí se už spíše jezdit autem? To nemluvím o oblastech, kde je auto skutečně nezbytností, pokud bydlíte v odlehlejší dědině – schválně si někdy zkuste absolvovat jízdu dálkovým autobusem s kočárkem, nehledě na intervaly těchto autobusů. Pokud nemáte auto a chcete „jen“ takovou prkotinu jako třeba jít do banky, zabere vám to celý den. Dokážete si to vůbec představit?

Je jenom příznačné, že v onom článku radši ani není zmíněno, o jaká auta jde, jakéže to strašně nadstandardní značky vozů se vlastně zabavovaly. Já si odvážím tipnout, že šlo o ojetiny, jejichž tržní hodnota se bez povinné ekologické daně pohybovala pod deseti tisíci. To je kolik dávek existenčního minima?

Takže pokud přijdu o práci, mám automaticky ihned prodávat auto? Co když bydlím na vesnici a rapidně se mi takto sníží moje uplatnitelnost na trhu práce prostě právě proto, že se do té práce bez auta nedostanu?

Z tohoto úhlu pohledu na mě už Šluknovský průser působí zcela jinak. Jako kampaň. Podívejte se na ty otřesné nepřizpůsobivé pobírače dávek! A o pár týdnů později dav hýká nadšením nad zabavovanými auty. Pokud je tomu tak, je to jen začátek. Co bude příště? Pračka, lednička, neřkuli počítač – všechno nadstandart, občane, nemáš nárok na nic. Jo, ty máš ještě elektřinu? A na co si potřebuješ svítit? Stačí ti svíčky! A dodám... jo, občane, ty bys chtěl vychovávat svoje děti? Jo? A jak to chceš dělat, vždyť nemáš k tomuto potřebné zázemí – nemáš pračku, ledničku, nemáš elektřinu, plyn, šup s dětmi do děcáku! Stát ví nejlépe, co je pro děti dobré.

Sakra, vždyť děti se rodily i za války, to se máme ještě hůře než za protektorátu?

A vy, lidé, občané, jste vážně všichni tak krátkozrací?