Klokánky, pěstouni a spol

Dnes jsem shlédla v TV záznam tiskovky s Marií Vodičkovou, předsedkyní Fondu ohrožených dětí. Ač mám s tímto uskupením, infiltrovaným různými "mužskými aktivisty", kteří nemají evidentně na práci nic jiného, než bagatelizovat problematiku domácího násilí, své účty, pořád ještě pevně věřím v osobu paní Vodičkové.

Tato dáma vcelku trefně pojmenovala hlavní problém ohrožených dětí. Vyjádřila se
zcela jednoznačně v tom smyslu, že praxe vyhazování rodin s dětmi na ulici nemá
v zemích EU obdoby. Poukázala na chybějící institut "sociálního bydlení" pro rodiny
s dětmi, na nedostatek azylových zařízení pro tyto. Prohlásila, že její zkušenosti
z dlouholetého provozování Klokánků jsou spíše charakteru toho, že matka sama přivede
dítě do onoho zařízení, protože s ním nemá kde spát, protože nemá ani na jídlo.
Takovýchto případů je většina. Jakým způsobem se lidé v tomto státě dostávají do
finančních obtíží, to už tady v souvislosti s pravomocemi exekutorů bylo probíráno
mnohokrát. Pro ilustraci přispěju svou osobní zkušeností - za drzost k sociální
pracovnici (přesná formulace byla "nedostatečná spolupráce s orgány OSPOD") mi na
přestupkovém napařili pokutu. Pokud bych ji nezaplatila... atd. Nemusím dále pokračovat.
Přes neustálé mediální masáže o "nepřizpůsobivých" je faktem, že stát na rodinu jako
takovou kašle. Ono se řekne romové. Ano, jenže tito mají svá silná lobby ve svých
spolcích údajně bojujících "proti diskriminaci" a "za integraci". Tyto spolky jsou
štědře dotovány státní pokladnou. Neromové mají smůlu. Těch se nezastane nikdo.
Dalí tristní skutečností je srovnání "dávek", které na děti pobírají instituce a
instituty (mám na mysli pěstouny) a naproti tomu "dávek", které na děti pobírá normální
rodina. Zde je vidět absolutní nepoměr. Snad vám to bude připadat poněkud paranoidní,
ale spočítá-li si člověk všechna "má dáti" a "dal", je rodina jednoznačně diskriminována.
Je to účelem?
Nebylo by pro naše děti lepší, kdyby příslušné orgány skutečně podnikaly kroky potřebné
k zachování rodiny a rodinných vazeb, než aby je rozbíjely zběsilým a nekontrolovatelným
odebíráním dětí z rodin?
Zrušením či omezením institucionalizované výchovy se tento problém nevyřeší, právě
naopak, ještě více se zkomplikuje. Dnešní rodič má ještě v případě, že dokáže,
že takovýto zásah byl neopodstatněný a neoprávněný, jakous - takous šanci, že své dítě
dostane zpět. Jakou šanci ale bude mít, pokud dítě bude již pár let (než soudní
mašinérie dojede) v péči pěstounské?
Nevím, ale ze všech indicií, které jsem zde nastínila, mně skutečně přijde jako jediné
logické zdůvodnění všech dosavadních kroků vlád na této frontě, absolutně okleštit
práva rodin.
Připojuji ještě odkazy.
Výši dávek pěstounské péče naleznete zde(srovnejte s výší rodičovského příspěvku)
A jurisdikát, který je orgánům OSPOD patrně jen pro srandu (zatím)
Nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2244/09, ze dne 20.07.2010  zde,
odcituji z něj část odstavce 43

Vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince.
Porušení této nejpřirozenější lidské vazby je zákonem umožněno pouze v případě absolutní
absence péče či její naprosté nedostatečnosti a pouze tehdy, je-li dítě ohroženo bezprostředně
(takový postup je třeba považovat za ultima ratio).

Jo, a já si narozdíl od někoho klidně i povolím diskusi.